Glosa o jménech. Nejen Charles nebo Karel

Vrací se doba národního obrození? Škoda, že zatím jen ve jménech. Nestačí, že mršíme jména méně významným lidem?

Většina z nás celý život slýchala o princi Charlesovi, který se nyní stal králem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Hned v první debatě mě zarazilo označení král Karel III. Zajímavé jako kontinuita se starými učebnicemi dějepisu. Jen spekuluji, že tato počeštěná přejmenování vycházejí od obrozenců. Ale o králi Karlu III. začala psát všechna média, jako by to bylo na povel. Proč? Přejmenujeme i Camillu, královnu choť, na Kamilu? A po Charlesovi nastoupí Vilém s Katkou? Není to neuctivé, řada lidí má své jméno ráda a všichni jsou na své jméno zvyklí. Bývalý španělský král Juan Carlos také nebyl přejmenován, ani našimi médii, na Jana Karla. Nepřejmenujeme také Pepíka Bidena (Joe je domácká zdrobnělina) a Uršulu L* (omlouvám se, ale nepovedený fonetický přepis vyvolává zvýšenou bdělost cenzurních robotů).

Nestačí, že mršíme jména méně významným lidem? Češky bez koncovky "ová" zásadně neskloňujeme, a to ani u jmen, která jsou v ženském rodě, takže nemůžeme mluvit "o paní Smetaně" nebo někam zajít "s paní Smrtkou". Zato u cizích jmen se vyřádíme. Tenistka Ons Jabeur by se asi divila, že je Džabúrová i Džábirová, koktali jsme s Kurnikovovou i Šarapovovou, ale nějak záhadně jsme tomu unikli se Siniakovou. A islandská premiérka Jakobsdóttir (doslova Jakubova dcera), tedy už jednou přechýlená, je u nás Jakobsdóttirová. Už od dob Zuzany Kvatrové (Suzi Quatro, zpěvačka 70. let 20. stol.) nerozumím této české posedlosti.

Královnu Alžbětu a její předchůdce jsme si pojmenovali hezky česky v době, kdy prakticky neexistoval přístup k zahraničnímu zpravodajství. Kdysi jsme Britům přejmenovali Falklandy na Malvíny. Ale to bylo v souvislosti s tehdejšími geopolitickými zájmy, dnes bychom řekli politickou korektností, bloku, ke kterému jsme, povětšinou nedobrovolně, patřili. Ale jaký má smysl přejmenování krále v době internetu, kdy velká část populace sleduje i zahraniční média?

Jsem sama, kdo si myslí, že vracet se do doby národního obrození bychom se měli v jiných záležitostech než lingvistických?