Kacířova zpověď

Všichni jsme kacíři. To je naše česká tradice už déle než šest set let. Kacířství Rogera Scrutona je britské, konzervativní a inspirující. Budeme si rozumět.

Kacířova zpověď je výbor jedenácti esejů Rogera Scrutona z let 2005-15 s předmluvou Douglase Murrayho. Vychází v edici Agora nakladatelství Leda v překladu Alexandra Tomského. Všechna uvedená jména jsou zárukou, že půjde o kvalitní čtení.

"Dvacáté století nás poučilo, s jakým nepochopitelným nadšením jsou lidé ochotni vykřikovat hesla a mávat vlajkami na pochodu do záhuby. Proč bychom se ale měli takovému chování poddávat, jestliže jsme ještě neztratili zdravý rozum?", ptá se autor v eseji Jak solidně stavět.

Kacíř Scruton dokáže být (sebe)ironický, když v eseji Kašlat na nesdělitelné říká, že "dějiny filosofie se hemží lidmi, kteří sice dospěli k názoru, že pravda je nesdělitelná, ale napsali o tom mnoho knih". Jeho Zpověď je současná i nadčasová a jeho pravdy jsou sdělovány naprosto srozumitelně.

V eseji Hoře z nenávratné ztráty se autor zamýšlí nad tím, co si počít, když nás postihne ztráta národa, civilizace nebo domova. Úkryt za obrazovkou řeší otázku svobody v prostředí "přátelství" bez námahy a bez nákladů, kde "přítel" je "pouze jedním z mnoha nabízených produktů". Ve stati Umět umřít včas se zabývá životem, smrtí i eutanazií, život vidí "jako sled po sobě jdoucích a někdy vzácných chvil". "Hodnota života nespočívá v jeho délce, nýbrž v jeho hloubce." Předběžná úvaha nebo epitaf?

Esej Falšování zasvěceně, a přesto s humorem, analyzuje trh s uměním. Autor říká: "Nepravdy mají dvojí podobu: lež a faleš. Kdo lže, ten sám nevěří tomu, co tvrdí. Kdo je falešný, věří tomu, co říká... Lhát umí každý. Stačí mít zájem někoho podvést. Falšování, to už je výkon, je nutné zahrnout do hry nejen sebe, ale i ostatní... Falešná originalita, falešné emoce, falešní experti. Trh s uměleckými předměty nevyhnutelně provozují cynici a haraburdí se hromadí v muzeích jen proto, že má cenovku. ... dílo je významné a originální vyvolává-li odpor veřejnosti." Oblíbená díla nepotřebují dotace ani státní podporu kultury. "Ztvárnit něco krásného je výhra a vítězství je daleko obtížnější, když umělce obklopují hloupé názory."

Esej O lásce ke zvířatům je osobním vyznáním lásky k anglickému venkovu, ale také společenskou kritikou "tzv. práv zvířat" a dialogem o morálce společnosti. Autor píše: "Naše přirozená náklonnost dává totiž některým zvířatům přednost před jinými. ...rád bych viděl správce, jenž by toleroval některé dravé invazní druhy... Ponecháni sami o sobě by záhy změnili životaschopné prostředí v poušť." a dále "Láska je morální výzva... Proto nedůvěřujeme osobám, které lásku nenabízejí ani nepřijímají."

O něco méně laskavá je kapitola Jak chránit přírodu, ve které autor kritizuje "ekoideologii", "politickou ideologii", mající "všechny rysy světského náboženství" jejíž "zmatené teorie i nepřesná fakta mají hlavně povzbudit politický aktivismus" a věnují se "zuřivým doktrinálním disputacím připomínajícím středověkou Evropu". Je kacířstvím myslet si, že "láska k domovu poskytuje nejsilnější motivaci k ochraně lidského prostředí"? Proč "vztah k vlasti přivádí kosmopolitního vykořeněného intelektuála k zuřivosti... zapáchá mu odporným nacionalismem a xenofobií"?

"Mnoho filosofů se zabývalo nacionalismem a sebeurčením národa, ale nikdo se nezabýval lidskou touhou patřit do společenství, jak ji Scruton popsal v eseji Proč potřebujeme národní stát", říká v úvodu D. Murray. Scruton zde kritizuje stále těsnější EU, kde "vláda ústřední byrokracie stále zvyšuje svou moc na úkor členských národních států. Politici předepsali Evropě směr, jež by si samy evropské národy zřejmě nikdy nezvolily, což se ukázalo, kdykoli měly možnost o integraci hlasovat. Proto jim také už nikdy budovatelé Unie neposkytnou další příležitost svobodné volby... Odpovědnost k národu nelze nahradit poslušností vůči byrokracii... Krize evropského projektu v každé zemi odhalila, že národní stát není problém, nýbrž řešení, protože je jediným důvodem občanské oddanosti státu."

V eseji Jak správně vládnout autor z pohledu konzervativce porovnává USA a EU. Za východisko mu slouží Reaganova věta: "Vláda není řešení problému, vláda sama je problém." "Nad evropskými státy panuje vrchnost, která se za zavřenými dveřmi evropských institucí zbavila své politické odpovědnosti a bez ohledu na přání občanů chrlí nepřetržitý proud zákonů a nařízení, plete se do běžných záležitostí života... Režim politické korektnosti natolik ovládl Evropu, že už ztěžuje každý pokus o život podle tradičních zásad neslučitelných s novou státní ideologií... Veřejní intelektuálové s hysterickou zuřivostí napadají staré uznávané zvyky dvoutisícileté civilizace a karikují její obsah." A dále autor píše: "Když slyším, jak konzervativci v Americe reptají a nadávají na státní moc..., vzpomenu si vždycky na komunistický režim a na jeho mírnější podobu, která se dnes rodí pod vládou Evropské unie." 

Poslední esej v knize Jak bránit Západ se zamýšlí nad tím, proč "občané ztrácejí víru ve svou vlastní civilizaci" a proč "politici otevřeně napadají vlastní kulturní i náboženské dědictví a vychvalují islám". Autor si myslí, že "je zcela nerozumné dokazovat dobrou vůli na úkor legitimních nároků vlastní kultury a vlastního národního dědictví". "Nepřítel považuje naše pokání za slabost, která ho přivádí k myšlence, že by nás mohl zlikvidovat."

Při čtení téhle úžasné knihy, kterou umocňuje vytříbený překlad, se můžeme jen ptát: Je kacířstvím být konzervativcem, tedy vlastencem, který si váží své vlastní kultury a chce ji uchovat pro další generace? Poděkujme edici Agora za tuhle knihu. Na Agoře nemá inkvizice level 2.0_22 místo. Agora je svobodný prostor pro všechny kacíře.

Všechny citace jsou z knihy:
SCRUTON, Roger. Kacířova zpověď. Voznice: Leda, spol. s r.o., 2022. Edice Agora. ISBN: 978-80-7335-787-0. (Confessions of a Heretic). Předmluvu napsal Douglas Murray. Překlad: Alexander Tomský.